Věří, že láska v každém z nás sídlí v duši, a té je třeba se naučit naslouchat a dát ji prostor.

Proto i motiv její kolekce – Prostor pro duši – je ztělesnění jí samé. Podle jejích slov je jedním z důležitých aspektu smyslu života, naučit se bezpodmínečně milovat. Pro děti, které se ocitnou v těžké životní situaci, dostat lásku, objetí a bezpečný prostor, je nezbytnou první pomocí.

Myslíte si, že pobyt dětí v Klokánku zformuje jejich chování k ostatním tak i k sobě?

Když jsem se tam byla osobně podívat, viděla jsem šťastné děti. Děti neumí předstírat štěstí ani spokojenost. Překvapila mě jejich samostatnost a vzájemnost. Jakoby tam byly jeden pro druhého, silná pouta, která tolik potřebují, pocit, že někam patří. Bylo zvláštní děti zpovzdálí pozorovat. Na jednu stranu je smutné, že jsou tady bez rodičů, na druhou stranu ale vypadají spokojeně.

Co pro Vás znamená prostor a co duše?

Prostor pro sebe je důležitý. Umět a moct se na chvíli, ideálně denně, zastavit, přestat se soustředit na problémy, povinnosti, minulost, budoucnost a jen být. Když si člověk takový prostor dopřeje, opečovává svou duši. Své nitro. Sebelásku.

Umíte si představit, že byste byla teta v Klokánku?

Podle mě je to velmi náročná profese. Být tam pro děti, dám ji tolik potřebný pocit rodiny, bezpečí, domova. Kdybych neměla vlastní děti, tak si to umím představit. A stejně tak si umím představit postarat se o dítě v nouzi u sebe doma.

Dává Vám smysl projekt Klokart?

Obrovský. Sehnat peníze na to, aby mohly Klokánky fungovat? Absolutně. Ideální by samozřejmě bylo, kdyby Klokánky byly mnohem víc podporovány státem.

CELOU KOLEKCI NALEZNETE ZDE