Klokánek se nachází v regionu, kde je vysoká nezaměstnanost i výskyt sociálních patologií. Klokánek se stává domovem dětí, o které se jejich rodiče nejsou schopni postarat. Umístěním dětí do Klokánku dostávají rodiče šanci, uspořádat si své poměry natolik, aby mohli opět převzít péči o své dítě – děti. Jestliže toho rodiče nejsou schopni, snažíme se, společně s kompetentními orgány, zajistit pro dítě rodinu náhradní.

Původně byl v Dubí u Teplic další Klokánek s kapacitou 8 míst, V září 2015 však zanikl.

www.klokanekteplice.cz

První příběh: Maminka Anetky a Šárky je prostitutka. Do ledna r. 2013 bydlela s holčičkami u „pasáka“. Nikdo nevěděl, že žena, která každé odpoledne a večer na hlavní silnici mává na projíždějící automobily, má dvě děti. Nikdy nepožádala o pomoc městskou policii, která trasu pravidelně kontroluje. Pomoc jí byla nabízena, protože často „pracovala“ s modřinami a byla stále hubenější. Až se ocitla v nemocnici, zbitá, nemohoucí, plačící za holčičkami. Pak konečně začala vypovídat.

Přivolaná policie zahájila trestní stíhání matčina „pasáka“ pro zločiny obchodování se ženami, ublížení na zdraví a znásilnění. Byla na něho uvalena vyšetřovací vazba. Holčičky – sedmiletou Anetku a šestiletou Šárku – si přivolaní pracovníci Klokánku odvezli do teplického Klokánku. Holčičky byly velmi hubené a vystrašené. Bály se svlékat a koupat. Pod polštáře a matrace si schovávaly jídlo. Pak se tetám v Klokánku svěřily s tím, že často mívaly hlad a taky s tím, že na ně „strejda“ sahal, že ony musely sahat na něj a ještě horší věci. Taky je bil, ale ne tak, jako maminku.

Trestní stíhání „strejdy“ pak bylo rozšířeno ještě o pohlavní zneužívání holčiček. Maminka se zatím zotavovala ze svých zranění, hojily se jí zlomeniny a zhmožděniny, po psychické se její stav nelepšil, přestože jí pracovníci Klokánku zajistili možnost ubytování v azylovém domě i s kompletním vybavením. Matka byla apatická, radost jí nedělaly ani návštěvy holčiček. Znalci u matky konstatovali posttraumatickou stresovou poruchu a z chirurgického oddělení nemocnice byla přeložena na psychiatrické oddělení a odtud pak do psychiatrické léčebny, kde se dokonce pokusila o sebevraždu.

Holčičky se zatím Klokánku adaptovaly, radostně přijímaly veškeré dětské aktivity, užívaly si hojnosti dobrot, které jim klokánčí tety rády vařily aby už nebyly tak hubené i pěkného oblečení, které do klokánku nosí hodní lidé. Z děvčátek se staly velké parádnice, přestaly se stydět. Z vystrašených holčiček, které se nesměly s nikým bavit, se stala rozesmátá sluníčka. Proto i nástup děvčátek do školy proběhl téměř bez problémů. Matčin zdravotní stav se zlepšil až po prodělané elektroléčbě. Poté byla schopna propuštění z léčebny, opět se začala zajímat o osud svých dětí, a proto jí bylo zprostředkováno ubytování v azylovém domě pro rodiny s dětmi, kam si holčičky začala brát na víkendy.

Bohužel po necelém měsíci matka azylový dům opustila, odešla k příbuzným svého „pasáka“. Ten byl zatím odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 8 let. Hned první den svého „návratu“ matka provozovala prostituci. Za holčičkami ještě do Klokánku občas přišla, opět ale byla apatická a jediné, o čem s holčičkami mluvila, bylo, aby odvolaly své tvrzení o pohlavním zneužívání. Čím víc se matka holčičkám svým způsobem života vzdalovala, tím víc se prohluboval jejich vztah s „klokánčí“ tetou.

Počátkem dubna r. 2014 byly obě holčičky svěřeny do pěstounské péče „klokánčí“ tetě. Teta si je už odvezla k sobě domů, sice už v Klokánku nepracuje, dvě holčičky ale získaly „náhradní mamku“ jen pro sebe. Anetku a Šárku proto v Teplicích potkáte jen tehdy, kdy přijedou navštívit své bývalé kamarády a tety z Klokánku. Daří se jim dobře, držme jim palce.

Druhý příběh: Když se rodiče Karlíka rozešli, bylo mu sedm let. Jednoho dne se tatínek odstěhoval a on zůstal sám s maminkou. Snažil se chodit dál do školy, někdy to ale nešlo, maminka nevstávala a on neměl žádné oblečení. Někdy měl hlad, maminka odešla ven pro jídlo a dlouho se nevracela. Pak přišla, naházela věci do igelitových tašek, vysypala mu z tašky učení a do tašky nacpala jeho věci. Pak společně odešli, prý se stěhují. Odešli bydlet k maminčiným známým, pak zase k jiným a zase k dalším. Karlík na školu už jen vzpomínal. Jídlo si začal hledat v odpadkových koších. A pak už nebyli žádní kamarádi, kteří by ho u sebe i s maminkou nechali přespat. Od popelnic znali hodně bezdomovců a tak odešli s nimi na kraj města do lesíka, kde bezdomovci přespávali….

Jednoho dne ráno se z lesíka ozýval usedavý pláč. To plakal Karlík. Bylo mu zima a stýskalo se mu po tatínkovi. Ani nevěděl, kde má maminku, mezi spícími lidmi jí nenašel. Na pláč dítěte upozornili lidé, venčící své pejsky poblíž, strážníky městské policie. Ti provedli šetření a mezi bezdomovci našli plačící dítě, které volalo po svém tatínkovi. To už na místo přišla i matka. Karlík k ní ale odmítl jít, bál se jí. Strážníci přivolali sociální pracovnice, které dítě odvezli do Klokánku v Teplicích. O umístění Karlíka v Klokánku pak rozhodl i soud – byl podzim r. 2015.

V Klokánku se Karlík umyl, dosyta najedl a spal a spal a spal. Po probuzení se začal seznamovat s ostatními dětmi v bytě a s tetou, která se o něho postarala. A zase hodně baštil a vyprávěl o svém tatínkovi, jak se mu po něm stýská a že neví, kde je. Z ustrašeného dítěte se postupně stával veselý chlapec. Skamarádil se s ostatními dětmi, začal navštěvovat novou školu, měl radost z nové aktovky a školních pomůcek. Měl radost, že mu to sluší, že je čistý a voňavý. Ve škole už od něho nikdo neodsedával. Bavily ho výlety, rád ale pomáhal i tetě v bytě, kde měl pokojík s mladším kamarádem Vašíkem.

Největší radost měl Karlík, když se po několika týdnech jeho pobytu v Klokánku objevil jeho tatínek. To bylo pusinek a objímání!!! Dalo velkou práci Karlíkovi vysvětlit, že s tatínkem nemůže odjet. Že o tom musí rozhodnout nejdříve sociální pracovnice a pak i soud, že jim tatínek musí osvědčit, že má vyhovující podmínky pro péči o Karlíka. Trvalo několik měsíců, než si tatínek mohl Karlíka z Klokánku převzít. Naštěstí jeho láska k dítěti byla veliká, dokázal přesvědčit sociální pracovnice i soud, že se o chlapce dokáže postarat. Našel si práci, vhodné bydlení a nakonec i přítelkyni, kterou si Karlík při návštěvách oblíbil.

Na jaře letošního roku odjížděl Karlík z Klokánku se svým tatínkem do svého nového domova jako zdravé, sebevědomé dítě, dosahující ve škole výborných výsledků. Držíme mu palce, aby už si pláčem nikdy pomoc přivolávat nemusel…

Provoz zařízení, úhrada školného v MŠ, letní pobyty, obnovení vybavení bytů, údržba vnitřních prostor klokánku.